Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zápisky z cesty - část 2. Na jih

15. 02. 2017 16:48:15
Je úterý 7.února a konečně vyjíždíme. Teplota v noci stále padá hluboko pod bod mrazu a tak je stále spousta věcí v chodbě, protože úložné prostory nejsou zaizolované.

Už od rána se nosí do auta a mráz pořád leze pod nehty a sníh pod nohama křupe. Ještě koupit zásobu čerstvého chleba, protože na něj pak budeme muset po nějaký čas zapomenout a taky elektrikářské stahovací pásky a další drobnosti, na které se zapomnělo. Pak ještě oběd, káva a nebudeme potřebovat ještě tohle? A co Odínek? Má všechno? Tak ještě zase probrat hračky a teď to vše roztřídit a uložit tak aby to bylo vše po ruce.

Podle plánu nás dnes čeká přes 900km a jsou tři hodiny odpoledne. Tak rychle. Pasy máme, peníze a platební kartu taky, tak vypnout hlavní jistič u elektrických hodin, zamknout a jedeme.

První zastávka je naplánovaná v Bayreuthu u Ermitage. Sotva sjedeme z dálnice, už nás zastavuje bavorská policie. Když otevírám boční dveře a rozsvěcím domeček, abych našel doklady, hned se vyptávají, kam že jedeme. Na jih. Francie, Španělsko a ... , víc už vědět nechtějí. Vrací doklady a přejí nám šťastnou cestu. Přijíždíme na parkoviště již za tmy. Je zima a na procházku po parku vidíme jen díky měsíci, který je téměř v úplňku.

Kilometry pomalu ubíhají a blížíme se k Heilbronnu. Najednou začne motor škubat a jedem sotva osmdesát. Bliká žlutá kontrolka a je zle. Vypadá to na přicpaný palivový filtr. Nafta, kterou jsem ještě v Čechách natankoval, asi nebyla zrovna nejlepší. Navíc se začal ozývat rozvod k alternátoru a posilovači řízení, zřejmě důsledek nedávného divokého vyprošťování z příkopu. Propadám zoufalství. První den na cestě a auto zrazuje. Zastavujeme na benzince poblíž Freiburgu. Jsou tři hodiny ráno a já bych strašně rád usínal se slovy „ráno moudřejší večera“, ovšem ono už vlastně ráno je.

Kolem sedmé nás probouzí Odínek. Venku prší. Zjišťuji, že jsem nějak zapomněl, že možná budu i ležet pod autem a nemám, co bych na sebe navlékl a co hodil na mokrou zem. Přitahuji málem prodřenou vzduchovou hadici dál od rozvodu páskou, ale bzukot nepřestává. Po hodině házím flintu do žita a jedem. Díky filtru bych potřeboval na rozjezd tak pětkrát delší připojovací pruh a tak několik kamioňáků na nás troubí a cosi ukazuje. Chvílemi se auto rozjede, pak zase marná snaha. U alsaského Belfortu sjíždíme z dálnice a už je cesta klidnější. Nafta pomalu dochází a já doufám, že nově natankovaná filtr trochu propláchne. Rozvody bzučí dál, tak dělám, že je už neslyším. Tady opravdu žádné opravy. Musíš vydržet do Španělska.

Na oběd dorážíme do Clerval. Zdena vaří oběd a já s Odínkem jdeme obhlédnout clervalskou skálu. Nafta jde trochu lépe, rozvody pořád stejné, ale jde o zvyk... Kilometry ubíhají a u Clermontu konečně najíždíme na neplacenou dálnici, která vystoupá nad tisícovku metrů nad mořem a pak pokračuje až skoro k jižnímu pobřeží ve výšce krkonoškých hřebenů. Je tma a sněží. Totálně unavení zastavujeme u Garabit, na parkovišti s výhledem na brášku známé pařížské věže – Eiffelův most v Garabit.

V noci je zima, padá sníh. Kolem třetí hodiny ráno pouštím znovu topení. Sotva se rozední, jsme vzhůru a navlékáme znovu zimní bundy a šály a jdeme se projít po vyhlídce. Na parkovišti je infocentrum, kde si v teple prohlížíme informační tabule o stavbě mostu a dobové fotografie. Venku fičí studený vítr, který občas přivane vločky sněhu.

Cesta dál k pobřeží je nádherná. Horské pláně, kaňony a nad břehy vysunutá kamenná městečka. Oku scenérie lahodí a cítí z nich divokou přírodu a čistotu. Ale hned nás napadá, že život tady bude těžší, než si dokážeme představit. Mnoho mladých již odešlo do měst, kde je život mnohem snadnější a zůstávají jen ti zatvrzelí patrioti, kteří udržují městečka stále ještě živá.

Pomalu klesáme pod tisíc metrů nad mořem a krajina se mění. Projedeme městem Millau, abychom se vyhnuli placenému mostu přes údolí, a ocitáme se v krajině poseté skalkami, vytvářejícími často bizardní monumenty. Není divu, že tato náhorní plošina očarovala člověka již před tisíciletími. Dokladem jsou četné dolmeny, dnes téměř ztracené v krajině. Zastavujeme u silnice těsně před nájezdem zpět na čtyřproudovku a jdeme přes pastviny oddělené elektrickými ohradníky asi půl kilometru k jednomu z nejznámějších – Cavalerijskému dolmenu.

Odpoledne kolem čtvrté hodiny konečně dorážíme k moři. Zaparkujeme u ústí menšího plavebního kanálu ve Vias. Tady už jsme správně. Potkáváme první campery a uklízíme zimní oblečení. Vítr fouká studený a po západu sluníčka se skokem ochladí, ale venku nám větrovka bohatě postačí a topení už zůstává vypnuté. Na pláží je obrovská spousta velkých krásných mušlí a Odínkovi musíme najít kartonovou krabici, aby si ty nejkrásnější nasbíral a my je mohli do nekonečna přestrkávat v autě, protože budou všude překážet.

Je pátek 10.února. Je oblačno, chvílemi se objeví sluníčko, které okamžitě hřeje. Přehoupneme se sedlem přes městečka Le Perthus a La Jonquera přes výběžek Pyrenejí do Španělska. Tedy přesněji, abychom neurazili obyvatele tohoto kraje, do španělské části Katalánska. Na hranicích vykonáme náš rituál a koupíme si na cestu stáčené sladké víno a večer se již procházíme nad Port Lligat v Cadaqués.

Autor: Tomáš Zeman | středa 15.2.2017 16:48 | karma článku: 10.03 | přečteno: 231x

Další články blogera

Tomáš Zeman

Zápisky z cesty - část 8. Pod pohořím Sierra Nevada

Směřujeme na jih po pobřeží. Chceme na pár dní do Granady, ale letošní zima se protahuje. Původní plán byl cesta přes město Guadix, ale ranní teploty které hlásí města pod Sierrou, nás nutí měnit trasu.

27.3.2017 v 10:51 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 106 | Diskuse

Tomáš Zeman

Zápisky z cesty - část 7. Cabo de Gata - Almeria

Přesně podle předpovědi je celý týden horko, sluníčko pálí jak u nás na vrcholu léta. Protože jižnější část parku Cabo de Gata - Níjar už máme procestovanou a prošlapanou z předchozích let, stavujeme se jen u pramene mezi kopci

22.3.2017 v 23:20 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse

Tomáš Zeman

Zápisky z cesty - část 6. Agua Amarga

Odtrhnout se od města Carboneras nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec jsme se po jedenácti dnech přece odhodlali k činu a přejeli sedlo pod Mesa Roldán. Otevřelo se nám další údolí parku Cabo de Gata-Níjar s městečkem Agua Amarga

10.3.2017 v 21:46 | Karma článku: 7.21 | Přečteno: 166 | Diskuse

Tomáš Zeman

Zápisky z cesty - část 5. Carboneras

Je čtvrtek. Vítr zatím neustal, ale předpověď slibuje krásný slunečný týden. Sestupujeme serpentinami k moři a v dálce je vidět vysoký komín tepelné elektrárny v Carboneras.

6.3.2017 v 15:15 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 174 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Obříství - rakouský generál Franz von Koller a český skladatel Bedřich Smetana

Obříství je menší obec ležící nedaleko Mělníka v rovinaté polabské krajině. Kdo tudy projíždí, většinou se nezastaví u zdejšího kostela a nezavítá na místní hřbitov, a to je chyba.

29.3.2017 v 16:05 | Karma článku: 7.96 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jaromír Hlubek

Filipinska cestomania 4

Řika se, že Česke, ale aji Moravske a Slezske děvuchy su nejpěknějši na světě. To řikame my, bo zme na nich zvykli. Možu trochu srovnávat s Německem, Brytanyju a Šveckem, v tym srovnani je to fakt.

29.3.2017 v 14:07 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 165 | Diskuse

Aleš Presler

Kterak jsem manželce o víkendu ukázal mrtvého ptáka

Určitě podobné situace znáte. Někdo vás o něco požádá, vy slušně odmítnete, ale pak vám to nedá a přání dotyčného nakonec splníte.

29.3.2017 v 9:23 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 346 | Diskuse

Jana Schlitzová

Pirin 1986

Dobrodružná cesta přes horské svahy s nádhernou horskou flórou s unikátními endemity, kolem bystřin, horských jezer, téměř osamoceni.Vzpomínky na cestu jsou i po tolika letech zelené a šťavnaté. Aspoň tak mi tenkrát Pirin připadal

29.3.2017 v 9:04 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 185 | Diskuse

Jaroslav Kašík

Kouzlo časů minulých: po Kubě cestou necestou.

Tři dny v Havaně uběhly jako skleničky s kubánským rumem a my stáli před hotelem Nacional s batohy u nohou, celí natěšení, co bude dál. Byl, nebylo, jak to kdo viděl. Já to viděl růžovýma očima a vidím to dodnes. Nádherná příroda,

29.3.2017 v 4:28 | Karma článku: 6.63 | Přečteno: 198 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 8.10 Průměrná čtenost 310
Tomáš Zeman.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.