Zápisky z cesty - část 2. Na jih
Už od rána se nosí do auta a mráz pořád leze pod nehty a sníh pod nohama křupe. Ještě koupit zásobu čerstvého chleba, protože na něj pak budeme muset po nějaký čas zapomenout a taky elektrikářské stahovací pásky a další drobnosti, na které se zapomnělo. Pak ještě oběd, káva a nebudeme potřebovat ještě tohle? A co Odínek? Má všechno? Tak ještě zase probrat hračky a teď to vše roztřídit a uložit tak aby to bylo vše po ruce.
Podle plánu nás dnes čeká přes 900km a jsou tři hodiny odpoledne. Tak rychle. Pasy máme, peníze a platební kartu taky, tak vypnout hlavní jistič u elektrických hodin, zamknout a jedeme.
První zastávka je naplánovaná v Bayreuthu u Ermitage. Sotva sjedeme z dálnice, už nás zastavuje bavorská policie. Když otevírám boční dveře a rozsvěcím domeček, abych našel doklady, hned se vyptávají, kam že jedeme. Na jih. Francie, Španělsko a … , víc už vědět nechtějí. Vrací doklady a přejí nám šťastnou cestu. Přijíždíme na parkoviště již za tmy. Je zima a na procházku po parku vidíme jen díky měsíci, který je téměř v úplňku.
Kilometry pomalu ubíhají a blížíme se k Heilbronnu. Najednou začne motor škubat a jedem sotva osmdesát. Bliká žlutá kontrolka a je zle. Vypadá to na přicpaný palivový filtr. Nafta, kterou jsem ještě v Čechách natankoval, asi nebyla zrovna nejlepší. Navíc se začal ozývat rozvod k alternátoru a posilovači řízení, zřejmě důsledek nedávného divokého vyprošťování z příkopu. Propadám zoufalství. První den na cestě a auto zrazuje. Zastavujeme na benzince poblíž Freiburgu. Jsou tři hodiny ráno a já bych strašně rád usínal se slovy „ráno moudřejší večera“, ovšem ono už vlastně ráno je.
Kolem sedmé nás probouzí Odínek. Venku prší. Zjišťuji, že jsem nějak zapomněl, že možná budu i ležet pod autem a nemám, co bych na sebe navlékl a co hodil na mokrou zem. Přitahuji málem prodřenou vzduchovou hadici dál od rozvodu páskou, ale bzukot nepřestává. Po hodině házím flintu do žita a jedem. Díky filtru bych potřeboval na rozjezd tak pětkrát delší připojovací pruh a tak několik kamioňáků na nás troubí a cosi ukazuje. Chvílemi se auto rozjede, pak zase marná snaha. U alsaského Belfortu sjíždíme z dálnice a už je cesta klidnější. Nafta pomalu dochází a já doufám, že nově natankovaná filtr trochu propláchne. Rozvody bzučí dál, tak dělám, že je už neslyším. Tady opravdu žádné opravy. Musíš vydržet do Španělska.
Na oběd dorážíme do Clerval. Zdena vaří oběd a já s Odínkem jdeme obhlédnout clervalskou skálu. Nafta jde trochu lépe, rozvody pořád stejné, ale jde o zvyk… Kilometry ubíhají a u Clermontu konečně najíždíme na neplacenou dálnici, která vystoupá nad tisícovku metrů nad mořem a pak pokračuje až skoro k jižnímu pobřeží ve výšce krkonoškých hřebenů. Je tma a sněží. Totálně unavení zastavujeme u Garabit, na parkovišti s výhledem na brášku známé pařížské věže – Eiffelův most v Garabit.
V noci je zima, padá sníh. Kolem třetí hodiny ráno pouštím znovu topení. Sotva se rozední, jsme vzhůru a navlékáme znovu zimní bundy a šály a jdeme se projít po vyhlídce. Na parkovišti je infocentrum, kde si v teple prohlížíme informační tabule o stavbě mostu a dobové fotografie. Venku fičí studený vítr, který občas přivane vločky sněhu.
Cesta dál k pobřeží je nádherná. Horské pláně, kaňony a nad břehy vysunutá kamenná městečka. Oku scenérie lahodí a cítí z nich divokou přírodu a čistotu. Ale hned nás napadá, že život tady bude těžší, než si dokážeme představit. Mnoho mladých již odešlo do měst, kde je život mnohem snadnější a zůstávají jen ti zatvrzelí patrioti, kteří udržují městečka stále ještě živá.
Pomalu klesáme pod tisíc metrů nad mořem a krajina se mění. Projedeme městem Millau, abychom se vyhnuli placenému mostu přes údolí, a ocitáme se v krajině poseté skalkami, vytvářejícími často bizardní monumenty. Není divu, že tato náhorní plošina očarovala člověka již před tisíciletími. Dokladem jsou četné dolmeny, dnes téměř ztracené v krajině. Zastavujeme u silnice těsně před nájezdem zpět na čtyřproudovku a jdeme přes pastviny oddělené elektrickými ohradníky asi půl kilometru k jednomu z nejznámějších – Cavalerijskému dolmenu.
Odpoledne kolem čtvrté hodiny konečně dorážíme k moři. Zaparkujeme u ústí menšího plavebního kanálu ve Vias. Tady už jsme správně. Potkáváme první campery a uklízíme zimní oblečení. Vítr fouká studený a po západu sluníčka se skokem ochladí, ale venku nám větrovka bohatě postačí a topení už zůstává vypnuté. Na pláží je obrovská spousta velkých krásných mušlí a Odínkovi musíme najít kartonovou krabici, aby si ty nejkrásnější nasbíral a my je mohli do nekonečna přestrkávat v autě, protože budou všude překážet.
Je pátek 10.února. Je oblačno, chvílemi se objeví sluníčko, které okamžitě hřeje. Přehoupneme se sedlem přes městečka Le Perthus a La Jonquera přes výběžek Pyrenejí do Španělska. Tedy přesněji, abychom neurazili obyvatele tohoto kraje, do španělské části Katalánska. Na hranicích vykonáme náš rituál a koupíme si na cestu stáčené sladké víno a večer se již procházíme nad Port Lligat v Cadaqués.
Tomáš Zeman
Kdo půjde pracovat do výroby?
Myslím, že k těm, koho koronavirová krize poškodila nejvíce, patří provozovatelé restaurací, barů a hospod. Není lehké podnikat v tomto odvětví, obzvlášť když nevíte dne ani hodiny, kdy vám vláda zakáže pracovat.
Tomáš Zeman
Proč slavíme nový rok právě tuto noc
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč miliony lidí na celém světě se mnohdy dlouhou dobu připravují na jeden okamžik, aby ho povýšili na nejslavnější chvíli celého roku?
Tomáš Zeman
Zdravý rozum se u nás už vytratil?
Silnice první třídy číslo 9 v úseku mezi Dolním Podlužím a Svorem, vedoucí přes Stožecké sedlo známé spíše pod názvem „Šébr“, je důležitou dopravní tepnou spojující Šluknovský výběžek s českým zbytkem světa.
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - část 13. Velikonoční týden na samém jihu Evropy
Je pátek před květnou nedělí. Sjíždíme lesem větrných elektráren do města Tarifa, které někteří nazývají pueblo blanco, čili bílé město. V tuto roční dobu, kdy všechny barvy jsou tak nějak sytější,
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - část 12. Pod skálou Tárika
Jsme kousek za městem Linea de Concepcion. Sluníčko pálí, ale na pláži ještě fouká studený vítr. Pár lidí se i koupe. Voda je však ještě studená. Máme pár dní do velikonočního týdne.
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - část 11. Zpátky k moři
Konečně jsme přečkali studenou vlnu, která byla pravděpodobně posledním záchvěvem letošní dlouhé zimy. Máme za sebou jarní úklid auta a po třech dnech u přehrady Guadalhorce se chystáme na další etapu cesty.
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - Část 10. Antequera
Je večer. Pomaličku se stmívá a my přijíždíme do města Antequera, kterému se pro svoji polohu přezdívá srdce Andalusie.
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - část 9. Alhama de Granada
Přichází studená fronta a s ní déšť a ochlazení. Doufáme, že už poslední. Loučíme se s přáteli a jedeme dál k srdci Andalusie.
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - část 8. Pod pohořím Sierra Nevada
Směřujeme na jih po pobřeží. Chceme na pár dní do Granady, ale letošní zima se protahuje. Původní plán byl cesta přes město Guadix, ale ranní teploty které hlásí města pod Sierrou, nás nutí měnit trasu.
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - část 7. Cabo de Gata - Almeria
Přesně podle předpovědi je celý týden horko, sluníčko pálí jak u nás na vrcholu léta. Protože jižnější část parku Cabo de Gata - Níjar už máme procestovanou a prošlapanou z předchozích let, stavujeme se jen u pramene mezi kopci
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - část 6. Agua Amarga
Odtrhnout se od města Carboneras nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec jsme se po jedenácti dnech přece odhodlali k činu a přejeli sedlo pod Mesa Roldán. Otevřelo se nám další údolí parku Cabo de Gata-Níjar s městečkem Agua Amarga
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - část 5. Carboneras
Je čtvrtek. Vítr zatím neustal, ale předpověď slibuje krásný slunečný týden. Sestupujeme serpentinami k moři a v dálce je vidět vysoký komín tepelné elektrárny v Carboneras.
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - část 4. Cesta do Andalusie
Po pár dnech strávených nedaleko města Valencie, kde jsme navštívili známé a také několik míst kde jsme s kapkou nostalgie zavzpomínali, nabíráme opět směr jih a pěkně zatíženi zásobou valencijských pomerančů vjíždíme po neplacené
Tomáš Zeman
Zápisky z cesty - část 3. z Katalánska do Valencie
Nad pobřežím se převalují mraky a déšť je cítit ve vzduchu. Vítr se otočil a teď fouká přímo od Pyrenejí a citelně se ochlazuje.
Tomáš Zeman
Cabo de Gata - klenot Andalusie
Již léta jsem slýchal od přátel a známých že kousek od Almérie, přístavu na jihovýchodě Španělska, je více než 60km pobřeží, které nejen že jako národní park je netknuté developerskými aktivitami, ale navíc patří k nejkrásnějším místům Andalusie. Často jsem při cestách z Almérie do Alicante obracel pohled na tajemné modrošedé kopečky Sierra de Gata, ale návštěvu tohoto cípečku pobřeží jsem stále odkládal na dobu "až budu mít opravdu čas".
Tomáš Zeman
Osobnosti conquisty, jejichž jména zůstala ve stínu slavnějších
Říkají vám něco jména Gonzálo Guerrero a Jeronimo de Aguilar? Ten první se stal symbolem boje indiánů proti evropskému útlaku, ten druhý, který stál v bojích o americké území na španělské straně, téměř upadl v zapomnění. Přitom tato dvě jména by mohla směle stát vedle jmen mnohem známějších mužů, jako byli Hernán Cortés, Juan de Grijava, či Hernandéz de Cordoba. Tito dva muži byli totiž skutečně prvními Evropany na poloostrově Yucatán, o kterých existují nezvratné důkazy, jako první Evropané také ovládli jazyk Mayů a žili několik let v jejich společnosti.
Tomáš Zeman
Divnostromy
Mezi stromy, stejně jako mezi lidmi, jsou opravdové osobnosti. Během loňského roku jsem zcela necíleně pořídil několik portrétů, o které se rád podělím.
Tomáš Zeman
Reakce na článek pana Procházky, aneb jak se vyrovnáváme s nacismem
Velmi mě zaujal článek pana Bohdana Procházky, jenž popisuje spor o bytí či nebytí připomínky jednoho kontroverzního rodáka Vratislavic, pana Ferdinanda Porsche. Jelikož jsem se z nedostatku jakýchsi íček (což řešit nehodlám) nemohl zapojit do diskuze, rozhodl jsem se reagovat prostřednictvím mého blogu. Otázka je to totiž opravdu těžká.
Tomáš Zeman
Boj o suroviny v Latinské Americe, aneb komu skutečně patří.
Přírodní a nerostné bohatství je na americkém kontinentu stále žhavější téma a je důležitým faktorem ovlivňující politický vývoj Latinské Ameriky. Může však vůbec přístup k nerostným zdrojům zlepšit situaci v těchto zemích?
Tomáš Zeman
Je Polabí nudná placka?
Často jsem slyšel, že Polabí ve své střední české části je sice velmi úrodná oblast, ale z hlediska turistiky je to celkem nudná placka. Že to není tak docela pravda jsem se přesvědčil na pěším výletě z Poděbrad do Nymburka.
předchozí | 1 2 | další |