Reakce na článek pana Procházky, aneb jak se vyrovnáváme s nacismem

Velmi mě zaujal článek pana Bohdana Procházky, jenž popisuje spor o bytí či nebytí připomínky jednoho kontroverzního rodáka Vratislavic, pana Ferdinanda Porsche. Jelikož jsem se z nedostatku jakýchsi íček (což řešit nehodlám) nemohl zapojit do diskuze, rozhodl jsem se reagovat prostřednictvím mého blogu. Otázka je to totiž opravdu těžká.

Nejdříve odkaz na zmíněný článek: http://bohdanprochazka.blog.idnes.cz/c/402076/Ferdinand-Porsche-slavny-rodak-zaroven-ostuda-obce.html

Pravda pravdoucí je - všechno souvisí se vším. Nacistická ideologie se nejen netolerancí a nesnášenlivostí vyznačuje, ale je na nich přímo založená. A to je ten kámen úrazu. Není tedy divu, že tento jev vyvolává stejné reakce i na opačné straně.

Myslím, že nejprve je třeba zamyslet se nad otázkou, zda člověka soudit pro jeho ideologii, nebo pro jeho činy. Ferdinand Porche se ničeho jiného (alespoň podle zmíněného soudu), než sympatií k nacismu nedopustil. Stejně jako milióny dalších lidí. To třeba takový doktor Josef Mengele, ač byl znamenitý vědec a vzdělaný člověk, který by jistě za normálních podmínek mohl být lidstvu velmi prospěšný - ten se dopustil mnoha nelidských činů, za které byl společností později poprávu odsouzen. Jakákoliv obhajoba že pouze podlehl ideologii, je v jeho případě samozřejmě nesmysl. Tady mluví činy.

Můžete mi teď namítnout, že ten kdo pochlebuje vrahovi, je vlastně spoluvrahem. No, něco na tom bude. Ale zamysleme se dál - kolik z vás nikdy nebylo před lety v prvomájovém průvodu, v té impozantní oslavě komunistického režimu (tedy z vás staršího data narození - pochopitelně)? Kolik z vás, nebo vašich blízkých nebylo členem KSČ, SSM, pionýra, nebo alespoň neplatilo příspěvky ROH? A cítíte snad podíl na komunistických procesech?

Mnohem podobnější kauzou pana Porsche je kauza Richard Wágner. Jen málokterý milovník opery popře jeho kvality. Jeho hudba je geniální. Wágnerova osobní filozofie však již mnoho lidí dokáže pobouřit. Jeho otevřený antisemitismus je možná i o špetku větším hříchem, než sympatie pana Porsche k nacismu. Wágner byl v tomto směru celkem aktivní a svůj postoj často veřejně prezentoval. Ani dnešní snahy Ašera Fische nepomohly zlomit již skoro sedmdesát let tvající izraelský bojkot tohoto znamenitého skladatele a tak na území Izraele dodnes není možné jeho hudbu koncertně provozovat. Přesto v dnes již novém německu probíhá wágnerovský rok a nové Německo je také na svého rodáka a na jeho dílo náležitě pyšné.

Postoji pana Hrstky však také rozumím. Moje babička, která prožila Hitlerovu propagandu v Sudetech jako pětadvacetiletá, ještě ve svých pětasedmdesáti letech plakala když vzpomínala na své německé sousedy, kteří se ze dne na den proměnili v nenávistná monstra.

Já jsem nic takového jako moje babička naštěstí nezažil, ale nacismus stále cítím jako živý fenomén - a proto pana Hrstku chápu. Je to jen pár dní, co na blogu i-dnes vyšel článek VIP blogera pana Okamury, který paradoxně sám barvou pleti odlišný od středoevropské většiny, otevřeně nabádá k řešení tzv. rómské otázky - a právě tohoto pana Okamuru s jeho filosofií si Češi zvolili dokonce do parlamentu. Takový pan Vandas si zase z rasistické ideologie utvořil mýtus o spáse národa a nastolení tísíceletého míru, a pod články čtk které informují o negativních jevech spojených s příslušníky jiné národnosti či "rasy", jsou raději zakázány diskuze. Moje známá která je cikánského původu, se s projevem rasismu setkala i u gynekoložky, za kterou přišla jako nastávající maminka. Tato žena jenž má akademický titul a pracuje v příspěvkové vdělávací organizaci, byla lékařkou nařčena, že je zase další, co se nechala "zbouchnout" aby dostala dávky...

Zbavme se toho nacismu a rasismu v nás, aby již jednou pro vždy tento fenomén odešel do dějin. Myslím, že s nacismem máme takové problémy jen proto, že je stále mezi námi. Možná pak budeme u pamětní desky schopni bez zbytečných rozpaků říci: "byl to sice sympatizant nacistické ideologie, nicméně skvělý konstruktér".