Terorismus versus lidská práva

Můj poslední článek o kontroverzní operaci Chavín de Huántar vyvolal několik reakcí, za které samozřejmě velmi děkuji - je milé vidět, že článek který napíši, někdo opravdu čte a navíc nad ním i přemýšlí. Uvědomil jsem si však také, jak většina z nás vnímá slovo terorismus. Celá kauza kolem operace Chavín de Huátar mě zaujala právě tím, jak málo stačí, aby se z člověka v očích ostatních lidí stal vyvrhel, jenž si nezaslouží být lidskou bytostí. Stačí jen, aby byl označen za teroristu. Dovolte mi tedy ještě pár slov do polemiky terorismus vs. lidská práva.

Osobně si totiž myslím, že slovo terorismus se stalo moderním a je jím označováno každé násilí, které se jaksi nehodí západní společnosti do krámu. A vězte, že existuje i násilí které se do krámu hodí. To je však označováno nikoliv jako teror, ale mnohdy i jako pomoc. 

K násilí (nebo chcete-li k teroru) mám tak trochu ambivalentní vztah. Jednak jsem bytostně proti jakémukoliv násilí a veškeré jeho projevy se mě hluboce dotýkají, na druhou stranu však jako ten kdo se zabývá historií si velmi dobře uvědomuji, že právě násilí patří neodmyslitelně k vývoji společnosti a bez něj se neobešla žádná společenská změna. Jak dobře víme, téměř každé lidské společenství drží pohromadě nějakou společenskou smlouvou. Její nedodržování je trestáno negativními sankcemi, které vykonávají instituce, jenž jsou daným společenstvím určené, a disponují právem užívat násilí. Má-li některý člen tohoto společenství pocit, že jsou potlačována jeho práva, nebo že společenská smlouva je nastavena proti jeho zájmům, chce tuto skutečnost změnit a nemá možnost tak učinit formální cestou, čeká ho zákonitě násilný střet s touto institucí.

Vždyť i celá naše západní kultura s demokracií a všemi výdobytky na které jsme tolik pyšní a díky kterým se stále snažíme působit jako vychovávající taťka lidstva, vznikla jak jinak než násilím. Nebyli snad Danton, Robespierre a další osobnosti teroristé?

A co naše nedávná historie? Nebyli snad hrdinové Gabčík a Kubiš také teroristé? A co celý protifašistický odboj? Pro protektorátní instance byli tito lidé zrovna tak teroristé, kteří by si zasloužili kulku bez soudu. My samozřejmě tyto lidi oslavujeme jako hrdiny, protože nasazovali svoje životy (a mnozí je i položili) za to, abychom teď mohli žít v klidu a míru a třeba i plkat na internetových diskuzích.

Trochu jinou skupinu teroristů tvoří ti, jejichž cílem se stává nezainteresované civilní obyvatelstvo. Tento druh teroru hojně užívají třeba muslimští radikálové. V jejich případě se už podle mého názoru ani nejedná o terorismus (a nebo naopak právě toto je terorismus?). To je již otevřená válka, kterou tito radikálové vyhlásili celé západní společnosti. A to válka nadmíru hnusná. Zabíjet obyčejné nezainteresované lidi je totiž (promiňte mi ten výraz) prasárna. A myslím, že svým způsobem i projev slabosti. Bezbranní lidé se zabíjí velmi lehce, postavit se proti ozbrojené složce moci je už jiné kafe!

A přejděme teď na americký kontinent. Když se budeme dívat na nějakou klasickou "indiánku", budeme pochopitelně držet palce hrdým indiánům, kteří žijí v idylicky beztřídní společnosti a u ohně se domlouvají na útok proti zarostlým a alkoholu holdujícím "prevítům", kteří na jejich posvátných pláních staví pacifickou železnou dráhu. Pak vytrhají koleje a vyhodí do vzduchu vybudovanou železniční stanici. A bílý otec z Washingtonu s celým demokratickým parlamentem je najednou zlý usurpátor, který nedržel slovo.

V andské oblasti je i v novodobé historii bída na každém kroku. Indiánské vesnice, které utrpěly v historii několik vln útlaku a reformy které ve výsledku znamenaly spíše další zhoršení situace, je celkem pochopitelné podhoubí pro revoluční odbojové skupiny. Těžba přírodního bohatství Peru je v rukách nadnárodních společností, kterým jsou osudy vesničanů naprosto lhostejné a tak to místní obyvatelstvo zcela přirozeně vnímá jako krádež jejich země, kterou zdědili po svých předcích. Proto se také tyto odbojové skupiny zpravidla ztotožňují s krajně levicovými ideologiemi. Jejich časté napojení na drogové kartely je už věc zcela jiná - tu zde rozebírat nehodlám.

Nejsem komunista a leninismus, či maoismus jsou pro mě poněkud zvrácené ideologie. Přesto si však nemyslím, že by tito lidé - teroristé - neměli mít právo na řádný soud a vlastní obhajobu. Takové právo má přece kdekterý masový vrah, či nájemný zabiják a proti tomu se nikdo neohrazuje. Nálepkou terorista se však okamžitě stává člověk nelidskou bytostí. Pokud budeme toto právo komukoliv upírat, popíráme vlastní zásady, na které jsme tolik pyšní. Nebuďme tolik nabubřelí v představě, že jen ta naše realita je absolutní nezpochybnitelnou pravdou. Dokud své oponenty budeme bez vyslyšení označovat za teroristy a zbavovat je tak lidství, vyvoláme tím jen další násilí a teror. Těžko tak můžeme dosáhnout nějakého dialogu. Pokud se má společnost někam posunout mírovou cestou a dokázat tím že je skutečně vyspělá, musí dát prostor otevřenému dialogu a snažit se o toleranci a vzájemné pochopení.

Já doufám, že konečné rozhodnutí soudu pro lidská práva bude v kauze Chavín de Huátar znít ve prospěch členů MRTA. Pro Alberta Fujimoriho to bude jen další případ porušování lidských práv, ze kterého bude obviněn a pravděpodobně už mu nebude stát ani za to, aby se ukrýval v exilu jako před lety. Takové rozhodnutí nebude znamenat jen zadostiučinění pro pozůstalé, ale i signál, že mezinárodní deklarace lidských práv není jen cár papíru, ale závazná pravidla vyspělé lidské společnosti.