Válka v Michoacánu

Před několika dny vyšel v předním španělském deníku El Mundo článek, nazvaný "Válka v Michoacánu". Reportáž která se pod tímto titulkem skrývala a fotky které článek doplňovaly, působily opravdu jako zpravodajství z válečné zóny. Ohořelá auta, kamióny s prostřílenými koly a odhodlaní muži s kalašnikovem v ruce na korbách terénních vozů. Mexický stát Michoacán je tradiční baštou narkomafie, tentokrát však muži ve zbrani nebyli ani mafiáni, ani státní ozbrojrné složky - šlo o místní vesničany, kteří se rozhodli vzít zákon do vlastních rukou a zorganizovali domobranu.

Stát Michoacán se potýká s obrovskou kriminalitou a vraždy jsou téměř na denním pořádku. V Mexiku působí několik drogových kartelů a mnoho jejich odnoží a ti nejenom že bojují s mexickou vládou, ale mnohem urputnější boje vedou mezi sebou o kontrolu nad územím. Drogový kartel Caballeros Templarios - Templáři, který se nedávno oddělil od klanu La Familia Michoacana působí právě v oblasti ze které reportáž byla. Město Apatzingán, mající přibližně 100.000 obyvatel je centrem kartelu. Region je již po léta nechvalně proslavený produkcí máku, který slouží k výrobě narkotik a také pěstováním konopí. Region však sužuje bída a poslední dobou jsou chudí venkované často obětí vydírání a zotročování ze strany narkomafie, která získává stále větší moc. Za loňský rok bylo podle deníku El Mundo zaznenáno na 990 vražd jen v tomto státě, což je nejvíc od roku 1998. Vláda která na boj proti narkomafiím vynakládá značné prostředky, však zůstává z části i díky napojení kartelů na ozbrojené vládní složky a vysoké armádní důstojníky bezmocná. A tak obyvatelům postižených regiónů státu Michoacán nezbývá než se začít bránit bez vládní pomoci. Domobrana kterou zorganizovalo místní obyvatelsvo, se převážně skládá z mužů, jejichž příbuzní nebo známí se stali oběťmi násilností ze strany narkomafie. Ale to je v této oblasti většina obyvatel.

Narkomafie v Mexiku vděčí za svoji moc hranici s USA. Počátky tohoto podniku, který je podle znalců výnosnější než obchod z ropou, má kořeny už v 19.století. Tehdy po omezení imigrační politiky USA vůdči Číně, si čínští přistěhovalci našli alternativní cestu do USA přes Mexiko. Čínští dělníci pracující na stavbě pacifické železnice byli vesměs náruživými kuřáky opia. A tak se v Mexiku oběvili velké plantáže máku a společně s nelegálními imigranty proudilo z Mexika do USA i tehdy ještě legální opium. Další komoditou která později rozšířila výnosné portfólio se stal alkohol. Experiment USA s prohibicí tak dal mexickým překupníkům a pašerákům také slušně vydělat. V druhé polovině 20.století to pak byla marihuana, která byla původně směřována jen pro mexické dělníky v USA, ale když se v šedesátých letech stala všeobecným symbolem revolty proti starému konzervativnímu řádu, překupníci opět profitovali a bohatli.

Vláda USA vyvíjela tlak na země, skrze které se drogy na americký trh dostávaly a to všemožnými způsoby. V Mexiku se například podílela na plošném leteckém práškování makových a konopných polí. Výsledek těchto akcí je však přinejmenším diskutabilní. Po značném úspěchu boje USA proti drogové logistice v Karibiku se však dostal do ruky mexických narkomafií další trumf - kolumbijský kokain a později  i levnější crack, který obsahuje pouze kokainovou bázi. Někdejší mexický drogový boss  Miguel Ángel Felix Gallarado dokonce dokázal zorganizovat náklad kokainu celého jednoho těžkého nákladního letunu z Kolumbie do Mexika a poté ho po menších částech exportovat do USA. Podle některých celkem seriózních zdrojů se na rozmachu tohoto obchodu podílela i CIA, která kryla překupníky cracku za jejich podporu boje proti komunistickým guerillám v latinské americe.

Problém mezi USA a Mexikem v oblasti obchodu z drogami na chvíli polevil na přelomu 80. a 90. let. Neylo to však tím, že by mexická drogová cesta ztratila na významu. Bylo to snahou mexické vlády tento problém alesoň na čas smést ze stolu, protože se chystala ratifikace smlouvy mezi Mexikem, USA a Kanadou o volném obchodu, která je platná od roku 1994 a označuje se zkratkou NAFTA. Tato smlouva pochopitelně znamenala mimo vzrůst legálního obchodu i zjednodušení obchodu nelegálního, který byl v rukách již dosti silných mexických drogových kartelů. Do USA proudily drogy, do Mexika zase za získaný kapitál zbraně. Tak vše dospělo až k současné situaci, kdy drogové kartely nejen že jsou infiltrované do vysokých politických míst Mexika, ale jejich zbrojní arzenál se dá směle srovnávat s arzenálem mexické armády.

Víra USA ve spolupráci mexické vlády dosti utrpěla v roce 1997, kdy byl zatčen vysoce postavený generál mexické armády Guierrez Rebollo, který se v USA těšil velkému obdivu, protože dokázal značně omezit jednoho z nejsilnějších drogových kartelů Tijuana. Ukázalo se však, že za realizaci tohoto boje byl štědře odměňován konkurenčním kartelem Ciudad Juaréz.

V prosinci roku 2006 byl zvolen do funkce prezidenta Mexické federace Felipe Calderón. Tento konzervativec a horlivý katolík, vyhlásil drogovým kartelům nekompromisní válku. Rozbít mafii, která je již desítky let zakořeněná ve vládní struktuře mexika, je však velmi tvrdý oříšek a tak jeho snaha měla spíše opačný výsledek. Desetitisíce mrtvých v souvislosti s protidrogovou politikou a stále větší napětí v regiónech ovládaných drogovými kartely.

V roce 2012 ho ve funkci prezidenta vystřídal republikán a neoliberalista Enrique Peňa Nieto. Ten ve válce proti drogovým kartelům není tak horlivý jako jeho předchůdce, nicméně ve své předvolební kampani se zavázal v boji proti narkomafii pokračovat. Podle jeho mínění je nutné se zaměřit na snížení počtu vražd a potírání kriminality všeobecně. Hon na lídry jednotlivých kartelů a jejich zatýkání, podle Nieta nikam nevede a vyvolává jen větší násilí. Během své vlády se Nieto snaží přeorganizovat ozbrojené složky a také navrhl založit ozbrojený policejní sbor spolupracující s armádou - tzv. Gendarméria Nacional (obdoba například španělské Guardia Civil), který by měl výrazně pomoci v boji proti násilí. Ktikové jeho bezpečnostní politiky mu vyčítají, že zatím nepodal ani konkrétní a jasný plán jak násilí v zemi omezit a že možná si ani neví rady jak v boji proti organizovanému zločinu pokračovat.

Na současnou situaci v Michoacánu Nieto reaguje příslibem dalších vládních ozbrojených složek do této horské oblasti, vzdálené více než 500km od břehů Tichého oceánu. Podle federální vlády by to mělo být na 5000 členů armády a policie. Nieto vyzývá členy domobrany aby složili zbraně a vrátili se do svých domovů. Vojáci a policisté by měli podle prohlášení vlády do oblasti dorazit již do května tohoto roku. Členové domobrany, kteří v posledních dnech obklíčili Apatzingán však požadují urychlené řešení situace a uvěznění hlavních představitelů narkomafie. Podle mluvčích domobrany, kteří komunikují hlavně po sociálních sítích, se domobrana nevzdá bojů a nesloží zbraně, dokud nebude jejich požadavkům vyhověno. Do zadržení mafiánských bossů jsou nadále odhodláni pomáhat obcím, které je o pomoc požádají a potírat tak zločinecké praktiky narkomafie. Až potom jsou teprve ochotni s mexickou vládou jednat.

V Mexiku umírá ročně tisíce lidí v boji s narkomafií a příslušníci ozbrojených složek, kteří byli pro korupci propuštěni přecházejí okamžitě do služeb kartelů. Vojenské zásahy státu jsou mnohdy jen součástí války kartelů mezi sebou. Narkomafie má úplnou kontrolu nad mnoha převážně horskými oblastmi a její vliv spíše narůstá než klesá. V tomto případě je již organizování domobrany proti "narkoteroru" asi opravdu jedinou možností. Z nejvýnosnějšího obchodu na světě se nikomu už ven nechce, je totiž návykovější než samotný kokain i crack dohromady. Jak k němu někdo přičichne, už není cesty zpět. Ti hrdí vesničané však mají můj obdiv. Postavit se mezi dva Goliáše, to by snad i pro Davida bylo velké sousto. Jak by to asi dopadlo, kdyby Nieto projevil domobraně podporu? Mít ve svých řadách tak odhodlané bojovníky je přece požehnáním? Pokud ovšem "nekopete" za jiný manšaft.

Pro nás obyčejné smrtelníky zůstane spousta faktů samozřejmě skryta a těžko se dá o této situaci cokoliv soudit. Nejsem odborník na bezpečnostní studia, zabývám se jen historií Latinské Ameriky a tak jsem možná v tomto směru úplně mimo - jedno je ovšem jisté - rozložení sil v Mexiku je složitější než by si kdo představoval a nikdy vlastně není stoprocentně jisté, kdo chce opravdu proti obchodu s drogami bojovat a kdo všechno z něj profituje.