Peru a Chile má konečně hranici i na moři!

V pondělí 27.1.2014 byl konečně rozhodnut dlouholetý spor o tom, kde ještě mohou chilští rybáři lovit a kde už jen  peruánští. Problém odvíjející se od sporného kousku bezcenné země v nejnehostinnějším místě na světě musel řešit mezinárodní soud v Haagu. Bude už sporům konec, nebo je to teprve začátek?

V pondělí vynesl předseda Mezinárodního soudního dvora OSN Peter Tomka dlouho očekávaný rozsudek v kauze peruánsko-chilské mořské hranice. Peruánci, kteří si již několik desítek let stěžovali na nedostatky ve vymezení státní hranice s Chile a s ním spojené miliónové ztráty, které jim způsobují chilské rybářské lodě operující ve sporných vodách, očekávali toto rozhodnutí s velkým napětím. Mezinárodní soud rozhodl vskutku šalamounsky a podařilo se mu prakticky uspokojit obě strany. Trochu mi to připomíná staré indiánské přísloví, že od spravedlivého soudu odcházejí všechny strany s pocitem vítězství. Někteří analitici mezinárodních vztahů však tvrdí, že rozsudek může vyvolat další, možná ještě závažnější spory. Pro pochopení situace je nutné se poohlédnout trochu do minulosti.

V roce 1878 Bolívie ve snaze zachránit státní kasu před bankrotem po katastrofálním suchu které ji postihlo, učinila velmi nerozvážný krok. Uvalila daně na těžbu ledku, navzdory pět let staré smlouvě která tuto činnost od daní osvobozovala. To mělo za následek obsazení tehdy ještě bolivijského přístavu Antofagasta chilskou armádou, neboť mnoho vysokých představitelů chilské vlády mělo v mezinárodní těžební společnosti působící na bolivijském území svůj kapitál. Díky spojenecké smlouvě mezi Bolívií a Peru bylo právě Peru vtaženo do konfliktu a nakonec se stalo jedním z hlavních hráčů. Šlo tady totiž i jejich nerostné bohatví v provincii Tarapacá. Tichomořská válka - jak se tento konflikt dnes nazývá - skončila roku 1884 podepsáním mírové smlouvy a znamenala pro Peru i Bolívii značné územní ztráty. Peru přišlo o území bohaté na nerostné suroviny a Bolívie dokonce o přístup k moři.

Až v roce 1929 se sešli v Limě zástupci Chile a Peru, aby se dohodli na právoplatné státní hranici mezi oběma suverénními státy. Mezi tím byla již z města Arica vybudovaná železniční trať do města La Paz, na kterém se významně podílelo Chile a tak se tato trať stala hlavním orientačním bodem pro vymezení linie. Dohoda zněla jasně - státní hranice se bude vyměřovat od počátečního bodu východním směrem podle dále dohodnutých instrukcí a tento bod nazvaný milník č.1 (Hito No.1) bude vytyčen 10km severně od prvního železničního mostu přes řeku Lluta, kde přímka takto vedená protne mořský břeh. Jak prosté. Při fyzickém vytyčení prvního milníku podle těchto instrukcí vznikl bod označený patníkem, jehož souřadnice byly zaznamenány do všech důležitých dokumentů. Byl tu však jeden háček. Patník se nachází zhruba 200m od mořského břehu. Vytyčení hranice východním směrem bylo jasné, ale jak postupovat směrem k moři? Rok na to se zástupci obou států sešli znova a rozhodlo se následovně - od milníku č.1 k mořskému břehu bude vyměřen oblouk s poloměrem 10km a středem v místě již zmíněného mostu. Tento úsek kružnice bude současně státní hranicí a bod kde tento oblouk protne mořský břeh, byl nazván bod Concordia. Nikdo asi v té době netušil, že je zaděláno na pěkný průšvih.

Od té doby následovalo mnoho smluv a vzájemných dohod, které upravovaly vztahy mezi oběma státy. Mimo jiné i ta, která určovala výhradní užívání části mořského prostoru. V padesátých letech byla pro ekonomické účely stanovena vzdálenost 200 námořních mil od břehu, přičemž v místě státní hranice se tyto prostory oddělují osou, rozdělující pobřeží obou států na dvě stejně velké části. Osa je vymezena pomocí projekce úseček, vedených z bodů na pobřeží.

Problém ovšem je, zda státní hranici odvozujete od prvního milníku, který je bezpečně ukotven svými souřadnicemi ve všech mezinárodních smlouvách a nebo od bodu Concordia, což by bylo podle zdravého rozumu pro mořskou hranici logičtější. Tyto dvě varianty, když promítneme do úsečkové projekce, nám sice vytvoří jen takový malý trojúhelníček nehostinné pouště Atacama, ale na mořské straně vznikne obrovský trojúhelník plný lovných ryb. Chile až doposud využívalo celou oblast, protože podle projekce od milníku č.1 je velká část moře v jejich ekonomické zóně a trojúhelník vzniklý za hranicí této zóny, který by podle projekce z bodu Concordia byl peruánský, už leží podle chilské verze v mezinárodních vodách. Peruanští odborníci vypočítali ušlé zisky šplhajcí do závratných částek a peruansští diplomaté začali posílat chilské straně diplomatické nóty.

V roce 2005 byla v peruánském kongresu představena nová mapa s návrhem hranice mořského ekonomického zájmu a bylo rozhodnuto, že tato varianta je nejen ve shodě s peruánskou ústavou z roku 1973, ale i s mezinárodní úmluvou OSN o mořském právu (jehož závazky mimochem Peru jako jedna z mála zemí dosud nepodepsalo). Chile se samozřejmě drželo své varianty milníku č.1 a Peru dále apelovalo na hrubé nedostatky ve vytyčení právoplatné hranice. Nakonec tedy celý spor skončil až v Haagu.

V pondělí tedy konečně Mezinárodní soudní dvůr podal rozsudek - právoplatý je opravdu jen a pouze milník č.1 a tak ona část, kterou Chile dosud považovalo za svoji zónu ekonomického zájmu, zůstává i nadále Chilskou. Soud však uznal i výhrady Peru, že ve vytyčení hranice jsou hrubé nedostatky. Osa tedy končí v bodě vzdáleném 80 námořních mil a poté se stáčí k jihu stejně jako pevninská hranice na pobřeží a táhne se až do vzdálenosti 200 námořních mil podle peruánských projekcí.  Tím téměř celá část sporného trojúhelníku, který Chile povžovalo za mezinárodní vody, přešlo do zóny peruánského ekonomického zájmu. Peruánci oslavují vítězství a Chilané jsou spokojeni, že jejich zóna zůstala zachována - jak dojemné!

Co tedy analitiky mezinárodních vztahů tak znepokouje? Peruánci se teď cítí vítězstvím silní a nedořešených nároků které je načase uplatnit vůdči Chile se může objevit daleko více. A co teprve Bolívie? Nezapomněli jsme na její více než stoletý problém odříznutí od moře? Válka o surovinové zdroje v tomto regionu rozhodně dosud nevyhasla, jen přistoupila k humánnějším praktikám (ostatně jako i na jiných místech světa, Evropu nevyjímaje). Možná nás tak následující dění v andském regiónu ještě překvapí.

Pokud má nědo zájem o podrobnější verzi mého článku, je k dispozici ve formátu pdf na serveru ulozto.cz pod názvem Peru a Chile má konečně právoplatnou hranici na moři.